Report –⁠ Obscene Extreme Fest 2023 (Jean, Mrkva)
sep24

Report –⁠ Obscene Extreme Fest 2023 (Jean, Mrkva)

Zverejnené v sep 24, 2023

Jean Upřímně netuším, kdy se tato reportáž vlastně dostane mezi lidi, protože, co si budeme povídat, léto mám letos taktéž nabité a prakticky ihned po návratu z trutnovského bojiště jsem se ani nestačila rozkoukat a už jsem zahřívala sedačku letadla směrem Norsko. I z tohoto důvodu jsem letošní OEF pojala střídměji a zodpovědněji, abych před cestováním neskončila rozbombená jak Hirošima. Každopádně, i díky tomu se mi podařilo zastihnout cca 35 kapel z celkového počtu, což už za sepsání stojí. Jdeme na to!   STŘEDA Tento ročník je mojí třetí návštěvou bojiště a ta výjimečná atmosféra, která na člověka dýchne sotva se přiblíží k stanovacím loukám, je k nezaplacení. Středa tradičně započala Freak festem, tedy všelijakými pochybnými soutěžemi. Letos jsem si některé nechala ujít, především kvůli parnu následovanému lijákem. Oproti minulému roku však dávám palec nahoru za upgrade soutěže v klouzání po lubrikantu. Minulý rok se zdála ještě jaksi bez cíle, ale nyní neměli soutěžící za úkol se pouze vyvorvanit co nejdál –⁠ primárně měli hlavou poshazovat co nejvíce obrovských kuželek. Byla to pěkná podívaná a sama jsem se dlouho rozhoupávala, zdali to také nezkusit, možná příště. Co se týče hudebního programu, tento den byl sestaven v duchu Speed metalu, Thrash metalu či prostě v barbarském stylu kapel vznikajících v době, kdy ještě nebyly extrémní odnože tak rozsortované. Inu, nostalgie asi není nikdy dost. I proto jsem se velmi těšila na Mörghuul, na které se mi dříve nedařilo dostat. Držela jsem jim palce nejen ze spřízněnosti, ale už jen z prostého důvodu, že otvírat festival musí být docela o nervy. Naštěstí, všechny obavy opadly, když fanoušci začali pařit již na zvukovou zkoušku. Borci se vyhýbali delším prostojům a snažili se nacpat do svých 25 minut co nejvíce střeliva. Jejich vystoupení bylo výborné a rozhodně nejsem jediná, kdo si to myslel. Jde vidět, že jsou sehraní, a hlavně mají společnou vizi. Ani nevadí, že hráli za světla. Další bandou, na kterou jsem se vrátila, byli až Vulture s jejich epickým sólováním a ječáky. Ačkoli setu nebylo asi co vytknout, podobně jako u Exciter mě bavili z nahrávek daleko více, ale uznávám, že asi nejsem cílovka. Death Strike jsem poslouchala alespoň z dálky mezi stánky a došla jsem ke stejnému závěru. Aby té mé marnosti nebylo málo, tak jsem se před Hellripper stihla zakecat s kamarádem z města vedle, a nakonec jsme prokecali celý set. Během této doby se mu povedlo do mě nalít tolik Jacků, že mě následky dohnaly velice rychle. Myslím si, že poslouchat Holy Moses z toitoiky a mít při tom brutální strach ze stavu svých spoďár, bylo k nezaplacení. I tak se mi ale legendární Sabinu Classen podařilo chvíli vidět a jejich Thrash mě vskutku bavil, energie jim nechyběla. Poté hráli již zmínění...

Čítaj ďalej
Report – Back to the Symbolic 2023 – 25.-26. 8. 2023, Tři Dvory u Kolína
sep05

Report – Back to the Symbolic 2023 – 25.-26. 8. 2023, Tři Dvory u Kolína

Zverejnené v sep 5, 2023

Predposledný augustový týždeň horúčavy poriadne prikladali pod kotol. No a pretože nie sme tak úplne z cukru, bolo treba prihodiť do pahreby ešte aj nejaké masívne hudobné poleno. Pretože z mojich strán sa akosi nikomu nechcelo trepať niekoľko hodín do festivalového epicentra, jednoducho som si zbalil pár vecí a vybral som sa sám na menšiu (ono zase keď sa človek pozrel na lineup, tak tento prívlastok je tak trochu scestný) verziu festivalu Symbolic. Pár dní pred začiatkom akcie síce z lineupu vypadli dve lákavé mená a to francúzska kultovka Mercyless a britskí death/doom metalisti Consecration, ale napriek tomu ponúkal festival lákavé menu, väčšinou death metalového razenia. PIATOK Ešte pred príchodom na festival som mal v pláne ísť sa pošpacírovať do Kutnej Hory, ale extrémne teplo a aróma nefungujúcich záchodov vo vlaku ma unavili natoľko, že som sa rovno vybral do areálu. Tu sa ešte dolaďovali nejaké detaily (ako zabíjanie ôs…), ale riadna porcia známych sa tu už potulovala a tak nebol problém rozbehnúť nejakú verbálnu komunikáciu. Časomerač ukazoval štyri hodiny poobede a z pódia sa okrem chladných tónov black metalu, valila aj poriadna vlna dymu z parostroja. Aby ten efekt temnoty bol dokonalý, tak aj obloha vyčarovala taký menší Mordor a jemne nás lízla búrka. No ale späť k tomu black metalu. Štart do festivalu obstarala mladá kolínska kapela Bjes. Počul som na nich celkom chválu, ale mňa proste black metal neberie. Sledoval som celé ich vystúpenie a borci stavali na atmosfére (nejaké to krákanie, dunenie vetra apod.), ale vedeli aj zatlačiť na pílu. Napriek tomu ja nie som na niečo takéto stavaný, aj keď potenciál tam proste vidieť je, to zase áno. Do mne bližších vôd death metalu nás hodili pardubickí Dysangelium. Kapela, ktorá si tak trochu prešla klinickou smrťou, obmenila sa zostava a fungujú proste ďalej. Naposledy som ich videl minulý rok v Beluši a tu, na takmer domácej pôde, predviedli podobne kvalitný výkon. Death metal, ktorý sa valí vo svojom striktne vykopanom kanále proste neurazí. Na záver hitovka Maniachrist a je vymaľované. Po dvoch kapelách z okolia prišla poriadne umocniť tinnitus v našich ušiach prvá zahraničná (a pre mňa s logickým závanom domova) kapela Surgery. Čo povedať o tejto popradskej kapele, keď už o nich bolo asi povedané všetko? Borci prišli a bolo to niečo podobné ako predchádzajúci Dysangelium. Od Surgery nejaké prekvapenia alebo štýlové skoky do neznáma človek čakať nemôže, ale zato poctivo odmakaný valivý death metal je v tomto prípade záruka. Apropo, veci z nového albumu znejú viac ako dobre a kto môžete, tak zbehnite pod Tatry 21. októbra, kde kapela pekne krásne uvedie svoju novinku oficiálne na svet (supportovať im budú Constipation, Thalarion...

Čítaj ďalej
Report – Juodvarnis, Solipsism, Crypts Of Despair, Sisyphean – Kabinet múz, Brno (5. 5. 2023)
máj08

Report – Juodvarnis, Solipsism, Crypts Of Despair, Sisyphean – Kabinet múz, Brno (5. 5. 2023)

Zverejnené v máj 8, 2023

Máme tady květen – lásky čas, a zároveň dobu, kdy většina mých vrstevníků místo honby za kulturou sedí doma na oltáři knih a učebnic, snažíc si zachránit krk před nebezpečně blížící se maturitou. Já samozřejmě nejsem výjimkou. Komu by to už trošku nelezlo na mozek? Už jsem si podvědomě přála opět zavítat do koncertního hlukového obležení. Tu se však jako na zavolanou opět zjevil můj kolega Ondra jako inkarnace Saturnina a hodil mě do vskutku nečekané situace. Šlo o minuty. Buďto se do půlhodiny sbalím a vyprdelím se na vlak směr Brno, nebo zkejsnu doma nad nervovou soustavou. Ondrovo vábení na Crypts Of Despair i zbylá sestava kapel této skromné akce byla ovšem lákadlem dostatečným a již za čtvrt hodiny jsem uháněla na nádraží. Jo, to byl kvalitní lastminute. České dráhy tentokrát neprotestovaly vůči mým koncertním záměrům a na nádraží vlak dojel docela včas. Člověk by čekal, že nejděsivější kreatury uvidí na Black metalovém koncertě, ale osádce hlavního brněnského nádraží se to opravdu rovnat nemůže. Naštěstí se kolega do chvíle zjevil, tudíž jsem unikla nedobrovolnému dárcovství orgánů, a vydali jsme se směrem ke Kabinetu múz, hudebnímu klubu, kde se to undergroundovými akcemi jen hemží. Zde jsem byla poprvé a musím říct, že klub je vskutku pěkný, s těmi rostlinami a hromadami vinylů v úvodní místnosti působí správně alternativně, až krapet hipstersky, avšak v dobrém smyslu. Lidstva tu příliš nebylo, tentokrát jsme neshledali nikoho známého, ale na to, že šlo o akci „bez velkých jmen,“ byl klub zaplněn tak akorát. Za zajímavost večera můžeme považovat domovinu vystupujících kapel – všechny krom slovenských Solipsism přijely z Litvy, což mi připadá jako skvělá příležitost, jak prezentovat kvalitní kapely země, o které se jinak příliš nemluví. A že se jim to povedlo. Jako první přišli na scénu Sisyphean. Tito jezdci apokalypsy to táhnou od roku 2014 a prezentují se Black metalem modernějšího střihu. Ne, že by jejich tvorba zněla šíleně jako například výplody francouzských Blut Aus Nord, ale rozhodně mají blíže k novátorštějším kapelám alá Panzerfaust, Mgla či Svartidaudi. Vystoupení mělo správně okultní atmosféru, jednak díky vizáži samotných muzikantů, ale působivě vyhlíželo i podium s jakýmsi minioltářem uprostřed (z praktických účelů – byl na něm položen mixážní pult), kulisami připravenými pro ostatní kapely a světly, která občas připomínala svit svící. Vystoupení bylo příjemnou katarzí. Nejvíce se mi asi líbil zpěvák, který svými obvazy okolo rukou i neustálým házením očí v sloup působil posedle a mrtvolně, jeho vokální výkon byl pestrý a když semtam přešel do jakýchsi žabích kvákajících poloh připomínajících Inquisition či Attilu za Mayhem, tetelila jsem se blahem. A jakmile se do popředí dostala baskytara svým zlovolným duněním, vskutku jsem měla dojem, že se na nás...

Čítaj ďalej
Report – Master, Death on Arrival, Radiation – 19. 3. 2023 – Randal Club, Bratislava
mar27

Report – Master, Death on Arrival, Radiation – 19. 3. 2023 – Randal Club, Bratislava

Zverejnené v mar 27, 2023

A pokračovanie môjho víkendu plného starých death metalových legiend. Deň predtým zaplnila Randal zostava bývalých členov Death, pod názvom Left to Die a koniec týždňa patril jednému charizmatickému bradatému borcovi a jeho kapele Master. Na to, že Master nejako viac vnímam od albumu The Spirit of the West, čiže bezmála dvadsať rokov, tak sa mi až do minulého roka stále záhadne vyhýbali. Paula Speckmanna som síce stretol ráno na Symbolicu, ale pretože ja som kvôli práci mohol prísť len na posledný deň, tak to zase neklaplo. Šťastena mi dopriala až na minuloročnom OEF, kde na poslednú chvíľu nahradili v lineupe Pyrexiu. Pripadol im čas niekedy neskoro v noci, čo kvôli únave asi jemne skresľovalo môj pohľad na nich. Medzitým som s Paulom zbuchol rozhovor (https://metalexpress.sk/2022/10/rozhovor-paul-speckmann-master-death-strike-ex-krabathor-pripojit-sa-ku-krabathor-bola-ta-najlepsia-vec-ktora-sa-mi-mohla-stat/), no a 19. marca som si ich mohol konečne v pokoji vychutnať v klube. Master samozrejme neprišli sami. Pôvodne s nimi mali vystúpiť ukrajinskí brutal death metalisti Schizogen (napr. pred pár rokmi na Slamtastic Party sme s nimi mali tú česť), ale žiaľ kvôli aktuálnej situácií u našich východných susedov nemohli opustiť krajinu. A tak sa role supportu ujali bratislavskí Radiation a pre mňa totálne neznámi Death on Arrival z Brna. Ako prvá nastúpila domáca mlátička Radiation. Ako sami hovorili, tak v Bratislave nehrali dlhé roky. Ja osobne som ich asi naposledy videl pred tromi rokmi v Poprade, čiže rozhodne sa ich človek nepreje. A tešil som sa na nich minimálne podobne ako na Master. Čo sa týka nejakej novej hudby, tak nepatria medzi najaktívnejšie bandy (to si trochu vynahrádzajú v iných kapelách, či projektoch, napr. Goatcraft), ale padli slová o tom, že po šiestich rokoch by niečo nové už malo vzniknúť. Tak snáď. No a čo vám budem, keď rozbehli ten svoj rádioaktívny ansábel, tak to hučalo veľmi dobre. Takí Sodom na steroidoch. Aj keď musím priznať, neviem či som si to v minulosti až tak nevšímal, ale z mnohých skladieb srší taký heavy metalový opar, čo príjemne kontrastuje s tým, keď Radiation znova podkúria pod kotlom. Do toho Mrožov sarkazmom napáchnutý suchý humor medzi skladbami a je vymaľované. S kolegyňou Mrtvolkou sme sa zhodli, že napriek tomu, že brázdime pomerne aktívne po koncertoch kde sa dá, tak meno kapely Death on Arrival sa nám ešte do uší nedostalo. Na stoloch ste ale mohli nájsť vizitky s nejakým QR kódom, kde sa môžete niečo málo o kapele dozvedieť. Nuže, Death on Arrival je mladá kapela z Brna. Doteraz splodili nejaké to EP a vraj hrajú thrash. No, toho thrashu tam zase až tak veľa nie je, skôr prevažuje death metal a tu a tam sa nakukne do pootvorenej izby s cedulkou thrash metal...

Čítaj ďalej
Report – Left to Die, Sněť – 18. 3. 2023 – Randal Club, Bratislava
mar24

Report – Left to Die, Sněť – 18. 3. 2023 – Randal Club, Bratislava

Zverejnené v mar 24, 2023

Keď sa ku mne niekedy minulý rok dostala informácia, že Left to Die, teda dvaja bývalí členovia bájnych Death – Rick Rozz a Terry Butler + dvojica Matt Harvey (Gruesome, Exhumed…) a Gus Rios (Gruesome, ex-Malevolent Creation, Resurrection…) si dá „dostaveníčko“ v Bratislave, tak mi bolo hneď jasné, kde sa budem v ten večer potĺkať. Keďže v čase keď Chuck Schuldiner zomrel mi bolo jedenásť rokov a keď sa niekoľkokrát dostavil do Čiech, tak som ani netušil, čo to je death metal, logicky som nemal šancu vidieť skladby tejto legendy v originálnom znení. Ale jedno malé porovnanie by tu bolo. Je to zhruba deväť rokov, čo v Bratislave, v tej istej budove, len o poschodie vyššie, rozbalili svoj set Death to All, v tom čase v zložení Sean Reinert (R.I.P.), Paul Masvidal, Steve DiGiorgio a Max Phelps. Vtedy sa v setliste nachádzali najväčšie hity Death s prihliadnutím na album Human, ktorý táto zostava po boku Schuldinera stvorila. Z toho večera mi najviac utkvel v hlave fakt príšerný zvuk z ktorého som bol tak hluchý, že som nepočul prichádzajúci vlak na stanici. Späť do súčasnosti. Večer s dátumom 18. marca sa mal niesť v duchu toho najoldschoolovejšieho, čo Death stvorili. Tento fenomén bol spôsobený tým, že vyššie spomínaná dvojica bývalých členov Death sa podieľala na druhom albume Leprosy, ktorý mal zaznieť v celej svojej dĺžke, poprekladaný niekoľkými kúskami z debutu Scream Bloody Gore. Lákadlá to boli veľké a očakávania ešte väčšie. Podarilo sa ich naplniť? Do klubu som prišiel s riadnym predstihom. V podstate tam nebol ešte nikto, okrem merch guya, ktorý si rozkladal tovar a zamestnancov klubu. Tak som si odbehol oproti do pizzerie na večeru, lenže keď som sa vrátil, tak miesto činu už obliehali zástupy vyznávačov istej „Smrti“. Plagát na dverách hlásal okrem programu aj informáciu, že na mieste sa nachádza aj posledných tridsať lístkov a tak muselo byť každému jasné, že dnes bude nátresk (čo sa aj potvrdilo, keďže sa kapacita naplnila a koncert sa vypredal). Tradične som postretával kopu postavičiek zo scény. Dovialo sem borcov z Piešťan, Serede, Púchova, Popradu, Humenného… V publiku bola často počuť maďarčina (neskôr som pozrel na rozpis turné a nebolo to spôsobené iba ideálnym sobotným termínom, ale aj tým, že toto turné Maďarsko tentokrát obišlo). Takže sme sa tu všetci v dobrej vôli zišli a zostávalo už len jediné – nejaký ten rámus. O ten sa v pozícií zahrievača publika postarala v posledných rokov slušne rozbehnutá česká kapela Sněť. Na členov sa dobre pozerá nielen pre ich hudbu, ale je mi sympatická taká až ich zarážajúca usilovnosť, ktorá z nich srší. Okrem záležitostí spojených s kapelou totižto organizujú aj indoorový...

Čítaj ďalej
REPORT – Leprous, Monuments, Kalandra (7.3.2023, Bratislava, MMC)
mar17

REPORT – Leprous, Monuments, Kalandra (7.3.2023, Bratislava, MMC)

Zverejnené v mar 17, 2023

Post-covidové baženie po koncertoch stále nedosiahlo svoj vrchol a ja z každej strany počúvam o ďalšej a ďalšej vypredanej akcií. Koncertné sucho nás všetkých poznačilo. Niektorí sa nevedeli dočkať návratu do klubov, no pre niektorých bolo nesmierne ťažké znova sa plahočiť v dave ľudí a ja ešte teraz cítim tú vlnu adrenalínu, ktorý sa mi vlieva do žíl zakaždým, keď vstupujem do klubu. Našťastie tesne pred dnešným koncertom MMC-čko nebolo ani zďaleka zaplnené, takže stres opadol a nastala radosť a veľké očakávania. Dnes prišli do Bratislavy Nóri LEPROUS, hudobný fenomén dnešnej doby. Na turné im robia spoločnosť djentoví novátori MONUMENTS a snová folková formácia KALANDRA. Tesne pred koncertom sme sa bavili o zložení turné a boli sme dosť skeptickí k účasti kapely KALANDRA. Po vypočutí zopár skladieb tohto švédsko-nórskeho kvarteta som si predstavila snovú folkom nasiaknutú šou v štýle Wardruna, ktorá nechá vašu myseľ voľne plávať v pokojných vlnách nadpozemského priestoru a vaše telo sa bude len kývať zo strany na stranu v objatí hypnotickej muziky. Avšak na toto sme dnes večer psychicky nastavení neboli (prišli sme predsa na LEPROUS), takže som sa bála, aby nás takéto vystúpenie v momentálnom rozpoložení mysle neunudilo k smrti. Ale sakra som sa mýlila! Vystúpenie KALANDRA bolo síce v prvom rade hypnotické, snové, ale aj poriadne nabušené rýchlymi vystupňovanými post metalovými pasážami, ktoré spolu s éterickým spevom vokalistky vytvárali veľmi špecifickú atmosféru. Štart koncertu ako aj jeho zakončenie sa niesli v pokojnom duchu. Dve gitary nápadne podobných gitaristov (ako by ich jedna mater mala) vytvárali atmosferickú stenu k čomu dopomohlo aj využitie sláčika. Bubeník len jemne hladkal bicie metličkami a príjemný vokál talentovanej speváčky sa vznášal klubom ako pierko. Na druhej strane sa nebáli do setlistu zaradiť rýchlejšie skladby s metalovým drajvom a jednu viac folkovejšiu vec, kde použili aj špecifický dychový nástroj. Ponúkli naozaj vydarený štart pestrého hudobného večera. Oproti hypnotickej atmosfére, ktorú na pódiu zanechali KALANDRA, vystúpenie MONUMENTS sľubovalo energický koncertný zážitok s prívlastkami moderný, djentový, či progresívny. Britská kapela MONUMENTS pod krídlami Century Media Records vydala minulý rok štvrtý album v poradí s názvom „In Stasis“, ktorý dostal počas tohto turné v setliste najviac priestoru. Dôvodom bude zrejme aj výmena speváka po predchádzajúcej doske „Phronesis“. Aj keď kapelu až natoľko nepoznám, zdá sa mi, že nový vokalista Andy Cizek má dosť podobný hlasový fond ako pôvodný Chris Barretto. Čisté vokály síce kapela celkovo využíva vo väčšej miere ako na predošlých nahrávkach, ale Andy má krásny čistý hlas, pokiaľ nezatiahne mierne falošne, ako napríklad aj dnes večer. Zdalo sa mi, že niekedy až príliš tlačí na pílu, jeho prejav bol trochu kŕčovitý, ale do konca setu sa uvoľnil a posledné 2-3...

Čítaj ďalej