Vždy som tak trochu nervózny, keď začnem vymýšľať otázky do rozhovoru s nejakým hudobníkom, ktorého tvorbu sledujem od mojich teľacích rokov. Nebude moja snaha zbytočná? Prídu odpovede? Veľakrát sa stalo, že z plánovaných rozhovorov nebolo nič. Nebudem z toho ale robiť tragédiu. Našťastie toto nebol ten prípad a trvalo iba pár dní, kým sme tieto nasledujúce riadky dali dokopy. Stačilo môjho naťahovania úvodu, predávam slovo Františkovi Štormovi! Zdravím Mr. Štorm! Master´s Hammer sú aktuálne uložení k spánku. Avšak nedávno som niekde zachytil správu o nejakom chystanom novom projekte, ktorého album by mal vyjsť ešte tohto roku. O čo ide a kedy sa na ten konkrétny album môžeme tešiť? V tuto chvíli je deska ve výrobě. Letošní album vydávám jako Airbrusher, volné pokračování toho, co mě bavilo už v 90. letech a sice spojení elektroniky a kytar. Deska obsahuje 11 písní poskládaných za poslední 3 roky (jedenáctka je andělské číslo). Jmenuje se „Dirndl To Go“, podle jedné z písní. Popisuje různé stavy umělce při tvorbě, je to groteska s prvky kýče a končí docela vážným zamyšlením… Musím sa priznať, že nie som zrovna fanúšik black metalu. Kapely z tohto ranku, ktoré mám rád, by sa dali spočítať na prstoch jednej ruky. Možno preto mi je vaša tvorba, či už Master´s Hammer, alebo Mortal Kabinet celkom pochuti, pretože ste sa zrejme necítili žánrovo nejako zviazaní (aspoň teda takto to nejako vidím ja). Zdali sa vám už v minulosti mantinely black metalu príliš úzke na to, aby ste vyjadrili všetko to, čo chcete umelecky odovzdať svetu? Každý umí odhadnout hranice žánrů, vnímáme, co je typické a co ne. Pro mě to začne být zajímavé až když se pravidla poruší, což se mi děje pořád. S oblibou říkávám, že je to tím, že neznám noty, nejsem povinen se ničím vázat. Když na analogovém syntezátoru „nakroutím“ nějaký neslýchaný zvuk a efektovaná kytara nezní jako kytara, k tomu přimíchám rytmiku ze sekvenceru, mám pocit že se bavím a v tu chvíli je mi jedno jestli to patří do nějakého žánru nebo ne. Hraju si jako dítě a experimentuji a spoléhám na to, že to bude bavit i posluchače. Tu by som ešte trochu nadviazal. Nikdy by mi nenapadlo, že sa postupom času stane u mňa to, čo u viacerých ľudí. Možno to kedysi bolo takým tým hlúpym pohľadom na hudbu, že čo nemá požadovanú tvrdosť, to sa mi proste nepáči. Dnes som podstatne viac otvorený a dokážem oceniť aj elektronickú hudbu, pop, hocičo. Bolo to tak aj vo vašom prípade? Alebo inklinovanie k hudbe z úplne iných súdkov bolo vašou súčasťou odjakživa? Dokážu vás stále inšpirovať aj kapely, na ktorých ste vyrastal? Když se zamyslím nad tím, které kapely mě inspirují, je to hodně pestrá směs, poslouchám veškerou hudbu, ale na spotify jsem si zakázal automatickou nabídku „podobných“ kapel, vždycky si nějakou najdu, projedu celou diskografii, přečtu si jejich bio, zajímají mě osudy tvůrců, ta hudba mě pak víc zasáhne. Momentálně střídám The National, Gus Gus a Vök, Gang of Four, Helmet, Rush, což je návrat k trochu tvrdšímu zvuku, a právě díky odstupu můžu tyhle věci vidět jinak. Při malování mám ale nejradši minimalisty jako je Terry Riley nebo skvělé čisté experimentátory Supersilent – jak název napovídá, oni jsou výborní v práci s tichem, vyšli z jazzu, ale ten tam už naštěstí není moc slyšet, zrovna oni jsou myslím pěkný příklad porušování hranic žánrů. Trochu z opačnej strany. Je pochopiteľné, že ak je ten ktorý hudobník na scéne roky a prinesie niečo nové, alebo zaujímavé, tak je proste inšpiráciou pre nasledovníkov. Teraz napríklad čítam biografiu Rotting Christ a Sakis s Themisom tam priznávajú, že Master´s Hammer boli pre nich inšpiráciou ako zakombinovať klávesové party...