Recenze – Godless Truth – Godless Truth (2022)
dec21

Recenze – Godless Truth – Godless Truth (2022)

Zverejnené v dec 21, 2022

Jsme nejspíš posledním zinem, který si posvítí na Godless Truth v letošním roce, ale neviděla bych v tom problém, protože o tomto díle se bude mluvit asi ještě dlouho. Nechci tu příliš opakovat informace z ostatních recenzí (kterých jsem během roku načetla hojně, aniž by mě napadlo, že mi album přistane na bedrech také), takže úvodem jen stručně. Pokud jste se s těmito zabijáky ještě nepotkali, tak zbystřete, jedná se totiž o smečku z Olomouce, která je aktivní již od roku 1994 a od začátku se pohybuje v Death metalových vodách, avšak z brutálnějšího a zatěžkanějšího stylu došlo k tranzici do precizního Technického Death metalu po radikálním vyhozením všech členů kytaristou Švanym a nahrazením kompletně novými tvářemi. A ještě nutno dodat, že na tento self-titled kousek se od přechůdce Arrogance of Supreme Power čekalo 18 let, tudíž očekávání byla veliká a na místě. Kterým směrem si Godless Truth namířili vám již napoví jména hostujících muzikantů, kteří přispěli svým kytarovým umem, druhou skladbu obohatil Rafael Trujillo, který se nám v roce 2018 blýskl na albu Diluvium od technických mágů Obscura, a mimo to se hraní na kytaru věnuje i v rámci vzdělávacích institucí. Příspěvkem v osmé skladbě není nikdo jiný než Joe Haley, který to od roku 1999 táhne s Psycroptic a má hroudu dalších projektů. Musím se však přiznat, že forma, jakou pojali Godless Truth tento virtuozní typ hudby, mi je o něco sympatičtější než u dvou slavnějších zmiňovaných band, ti se totiž i přes nepopřitelnou techničnost pevně drží zapamatovatelnosti a větší stravitelnosti skladeb, žádná bezemoční kytarová honírna alá Yngwie Malmsteen či BrainDrill se nekoná. Toto album mi dělalo společnost během roku již mnohokrát a každý poslech probíhal prakticky stejně – u každé skladby jsem prohlásila, že je tou nejlepší, a to samé se opakovalo znova a znova, dokud jsem zmateně nekoukala, že se hrací čas naplnil, který je vskutku skromných 33 minut dlouhý.  S odstupem času si však místo na výsluní našla trojice Bred in Greed, The Eyechain a RIP Cage. Při poslechu Bred In Greed jsem si naprosto vážně chrochtala, že to album The Sound of Perseverance je stejně strašně dobrý. Chybička se vloudila, nevadí. Nemá cenu zde pitvat každou skladbu zvlášť, to už stejně udělalo asi více rozvášněných recenzentů přede mnou, tak spíše vypíchnu kladné stránky. Za prvé: album je hravé po všech stránkách, pokud se bavíme o vokálech, nestřídají se tu pouze hluboké growly a Schuldinerovské ječáky, ale Adam si pěkně vyhravá s frázováním, a hlavně se nebál využít potenciálu více stop, které nejspíš nepostřehnete po prvním poslechu, ale další následné vám odkryjí, kolik se toho skutečně děje a nedají tak prostor omrzení. Za druhé: využití klavíru v RIP Cage je opravdu pohlazením...

Čítaj ďalej
Recenzia – April Weeps – Cataclastic – 2022
dec20

Recenzia – April Weeps – Cataclastic – 2022

Zverejnené v dec 20, 2022

Ak ste niekedy nadobudli dojem, že koncept striedania čistého ženského spevu a extrémneho vokálu je prekonaný a už moc nemá čo povedať, mali by ste si vypočuť April Weeps. Je pravda, že tomuto štýlu vokálov urobili niektoré najmä gotické kapely dosť zlé meno, ale celkovo je negatívna povesť nezaslúžená. April Weeps z Dunajskej Stredy už majú čo-to za sebou, album Cataclastic je ich tretím zárezom, predchádzajúce Outer Calm, Pain Within a Comma boli prijaté minimálne veľmi dobre až výborne a mnohí určite od trojky očakávali veľké veci. Album bol nahratý v zostave N (growls, screams), Marta (čistý spev, screams), Mario (gitary), Archmage (gitary), Thomas (basa), Pitrs (bicie) a Stronghold (klávesy). Cataclastic má jednotiaci koncept vnútorného sveta dieťaťa/dievčaťa/ženy, ktorý je konfrontovaný so súčasným pokriveným svetom. Táto myšlienka je krásne prepojená s artworkom, ktorý zobrazuje nerasty pod mikroskopom a definuje odborné termíny z danej oblasti. A podľa toho sú nazvané aj skladby. Veľmi zaujímavý, originálny a dobre premyslený nápad. Detská hravosť, motív uspávanky, pokojný úvod s akustickou gitarou, klavírom a precíteným spevom, to je jednotka Igneous. Nálada sa však mení, nič nie je idylické ako sa zdá, atmosféra hustne. Táto premena neveští nič dobré a vy to hmatateľne cítite. Druhá Fundamental Ingressions opäť začne hravo, nevinne. Klavír, tvrdá gitara a growl, to je kombinácia, ktorá skvelo funguje. Z nálady skladby je jasné, že nie je všetko v poriadku, naopak, veci sa zhoršujú. Crossing the Waves, manipulácia, čistý vnútorný hlas a oproti tomu extrémny vokál ako hlas krutej vonkajšej reality. Brúsenie a leštenie diamantu je metafora tvorenia vnútorného sveta mladej ženy v Briolette Cut, ktorú korunuje krásny refrén. Jemne šialené, dramatické, teatrálne, ale uveriteľné a pôsobivé. Najtvrdšia Into The Mass Flow bez čistého spevu má black metalovú atmosféru a pri mikrofóne sa striedajú N aj Marta. Psychika dostáva zásadné trhliny (Ruptures), zúfalstvo sa stupňuje, niečo sa láme a zostáva len plač a zúfalstvo. Ťažká a beznádejná nálada ostane až do konca albumu, Cataclasis a Lithos už svetlo neprinesú. Posledný verš je rovnaký ako prvý v Igneous a kruh sa uzatvára. Mrazivo spracovaný psychologický námet, inteligentne a citlivo. Klávesy a gitary vytvárajú strhujúce motívy a v skladbách sa toho deje naozaj veľa. Aj keď by som neriešil texty, tak hudba pôsobí dramaticky a obrazotvorne. Rovnako aj basa a bicie sú skvelé. Vrcholom nahrávky sú vokály: dialóg N a Marty, growl a screamy proti čistému spevu. Marta niekedy naozaj kúzli, čo dokáže so svojím hlasom. Naozaj výborné! Nahrávanie a mix prebiehal u Petra Vávru, master vo Fascination Street Studios u Jensa Bogrena. Zvukovo je nahrávka ošetrená výborne, plný organický zvuk všetkých nástrojov aj vokálov, vo vhodných momentoch poriadne zatlačí a zahustí atmosféru. Na vizuálnej...

Čítaj ďalej
Recenze – Kakothanasy – Dystomorph (2019)
dec16

Recenze – Kakothanasy – Dystomorph (2019)

Zverejnené v dec 16, 2022

Tato recenze je rozšířenou a předělanou verzí původního článku z mého instagramového koutku @jeans_shelves_of_gore ze 6. prosince. Špagetové monstrum, jenž jsi na nebesích, tohle album je pro mě grafické porno. Mé nadšení se samozřejmě netýká jenom zpracování CD na pohled, ale taktéž hudební náplň je pro mě jedním z nejlepších objevů tohoto roku. Máte rádi Brutal Death metal a sci-fi? Čtěte dále! Švýcarsko si s metalem, především s tím brutálním, asi tak často nespojíte, ikdyž metalové legendy Hellhammer, Celtic Frost či Coroner byste z mozkových útrob vytáhnout mohli. Kakothanasy se dali dohromady v roce 2012, ale trošku je zbrzdily změny v sestavě. Za pětiletou prodlevu mezi tímto albem a předchozím EP počinem stojí fakt, že se kapela rozhodla fungovat jako trio bez sólo vokalisty, tudíž se bubeník s kytaristou učili, jak si z patřičných končin vytáhnout co nejbrutálnější gutturální projev. Instrumentální stránka věci musela také zabrat pěknou řádku hodin na naučení, což si hned ukážeme. Za ty roky, co tento žánr existuje se rozvinul do mnoha různých podob, takže zatímco někoho při slovech Brutální Death metal jako první napadne nějaká slamovina typu Epicardiectomy či Cerebral Effusion založená z 90 % na ikonickém riffu z Liege Of Inveracity od Suffocation,  zároveň sem spadají kapely z chaotičtějšího spektra, například techničtí mistři Defeated Sanity, nebo turečtí řezníci Cenotaph. Do druhého zmiňovaného patří taktéž Kakothanasy, které s Cenotaph pojí i společný bubeník. Jak se říká, že bubeník nejvíc ovlivňuje zábavnost kapely, asi na tom něco bude, protože není náhoda, že by mě tyhle dvě bandy tak chytly náhodou. Bubnování Florenta Duployera je silně dynamické a nespoutané, což vystihuje i povahu alba Dystomorph. Skladby disponují šílenými strukturami, ale nemohu říct, že by byly jednotvárným chaosem jako v případě opěvované/nenáviděné kapely Enmity. Velmi zábavným aspektem je pro mě odvaha kapely k nahodilému kolísání temp, jehož fungování vám dobře předvedou na konci skromně pojmenované skladbě Entanglement OF a Disgruntled Dissymetrical Coprolith  či v první třetině An Unfortunate Attempt To Abort the Genetically Superiors‘ Miscalculation. Kytary servírují záplavu agresivních pinch harmonics, ale dojde i na příjemné slamíky, a jejich síla je ještě znásobená vokály, které jsou vskutku správně nechutné. Ve 3. skladbě Excelsior Extrophy Hex When Expunging an Extreme Hexad se nachází moment, kdy máte možnost vokály slyšet sólo, a jejich odpornost vás dorazí. Nemohu opomenout ani práci baskytary, která se v rámci celé nahrávky nenechává zahanbit, kopíruje kytary a tím ztřeštěnost riffů ještě zvýrazňuje, ale občas si letí i po vlastní ose. Celé album je zabalené v čitelném, ale správně oldschoolovém zvuku, žádná sterilita. Grafická i textová stránka vás zavede do různých pseudoscifi koutů, což je pro tento žánr poměrně typické. Samotná kapela s nadsázkou vystihla...

Čítaj ďalej
Recenzia – Marturos – Thy Will Be Done – 2022
dec15

Recenzia – Marturos – Thy Will Be Done – 2022

Zverejnené v dec 15, 2022

Keď som rozbalil zásielku na recenziu, očakával som podľa obalu nejakú black metalovú nahrávku. Po krátkom pohľade na logo kapely začalo byť jasné, že ma čaká power/heavy metalová jazda. Kapela Marturos mnohých zaujala svojím debutom Nameless z roku 2019, ktorý som síce počul len zbežne, ale aj tak pohľad na novinku potešil a s chuťou som sa pustil do počúvania. Heavy prípadne power metal je dnes často prekvapivo problematický žáner. Dôvody bývajú rôzne: spev, ktorý ťahá za uši alebo po pár minútach lezie na nervy, kapela totálne zaspala niekde v 80. rokoch minulého storočia, pod pseudo-symfonickými prvkami metal úplne zaniká, alebo je to úplná nuda a nebodaj trápnosť. A často je to kombinácia viacerých z týchto možností. Čo z toho je aktuálne v prípade Marturos? S pokojným svedomím môžem povedať, že ani jedno. Spev je výborný, inštrumentálna zložka nápaditá a obsah symfonických prvkov nula. Thy Will Be Done je čosi cez trištvrte hodiny trvajúca nádielka melodického metalu, s thrashmetalovo nabrúsenými gitarami a krásnym spevom. Hneď prvá Idea Arachno začína zostra a veľa napovie o smerovaní celého albumu. Štedrá nádielka ostrých gitár vo forme riffov aj sól, neprvoplánové melodické motívy a hlavne pocit vnútorného napätia. Tešíte sa, čo sa bude diať, kedy vybuchne refrén, ako sa skladba vyvinie. Druhá Art To Be Happy na začiatku predvedie bleskurýchle power metalové sólo a aj napriek menej výraznému refrénu funguje veľmi dobre. Najhitovejšie ambície má tretia The Path s extrémne chytľavým motívom a piata Liberation of Soul, ktorá mi pripomína najlepšie momenty fínskych Battle Beast. Marturos vedia aj spomaliť, mohutná Final Judgement prechádza až do heavy doomu a ukazuje, aká je Maggee kvalitná speváčka. Ťahať tóny pri takýchto tempách nie je sranda. Na albume Thy Will Be Done nie je zbytočná skladba, všetky obsahujú silné a zaujímavé momenty, ťažko by som vyberal najobľúbenejšiu. Najmenej výrazné boli pre mňa posledné dve We’re Humans, Kings of the World a Smell of Sulfur, ale ani tie sú slabé, len im treba venovať viac času. Marturos sú výborní hudobníci a zároveň aj šikovní skladatelia. Členité a pestré skladby, veľké množstvo riffov a gitarových sól, kvalitná rytmická sekcia, celkovo nie je o čom pochybovať. Samostatnou kapitolou je spev: Maggee je perfektná speváčka s úctyhodným rozsahom aj technikou. Kapelu Battle Beast som nespomenul náhodou, práve Noora Louhimo niečo podobné ako Maggee dokáže, akurát Marturos nie sú nuclear-blastovský cirkus, čo napriek kvalitám spomínaní Fíni žiaľ často sú. Texty, zaoberajúce sa rôznymi neduhmi súčasného sveta, sú na úrovni a držia vysoký štandard celej nahrávky. Nahrávalo sa v zostave Maggee (spev), Matúš Minich (bicie), Roman Kevický (gitary), Marián Švec (basgitara) a Maroš Malíček (gitary) pod vedením Ľubomíra Mazáka. Výsledkom je veľmi pekný...

Čítaj ďalej
Hypnos | Doomas | Dehydrated v Novom meste nad Váhom už tento piatok!
dec13

Hypnos | Doomas | Dehydrated v Novom meste nad Váhom už tento piatok!

Zverejnené v dec 13, 2022

Už tento piatok sa v Novom meste nad Váhom v klube Za Rampami uskutoční koncert troch kapiel. Jednoznačným headlinerom je česká death metalová kapela Hypnos, ktorá zároveň ohlásila svoj posledný koncert s bubeníkom Pegasom. Ich si ich teda chcete pozrieť v tejto zostave, určite neváhajte a vyrazte do Nového mesta nad Váhom. Ako ďalšia kapela vystúpi Doomas, death doom metal zo Slovenska. Ich nový album sa už mastruje a bude vydaný po Novom roku, takže sa môžete tešiť aj na nejaké tie novinky v tvorbe. Zároveň odohrá Doomas v tento deň svoj jediný koncert na Slovensku. Na pódiu sa pri tejto príležitosti stretnú až traja gitaristi – Kalmi, Wigo a Braňo to rozpália na plné pecky.Poslednou účinkujúcou kapelou je Dehydrated, old school death metal, známy snáď každému, kto trochu zabŕdol do slovenského undergroundu. Program: 18:45 otvorenie KLUB ZA RAMPAMI 19:30-20:15 Dehydrated 20:40-21:30 Doomas 22:00-23:00 Hypnos Hypnos https://www.facebook.com/HypnosCZ Najnovší videoklip: Doomas https://www.facebook.com/DoomasOfficial Dehydrated https://www.facebook.com/dehydratedsk Dátum: 16.12.2022 Miesto: Klub za Rampami, Nové Mesto nad Váhom Vstup: 10 € FB udalosť:...

Čítaj ďalej
Kopírka alebo pocta?
dec11

Kopírka alebo pocta?

Zverejnené v dec 11, 2022

Veľakrát, keď píšem (resp. píšeme) recenzie, tak sa snažím nejakú kapelu, alebo nahrávku pripodobniť k nejakému inému hudobnému spolku, ktorý na mňa z toho konkrétneho disku dýcha. Nie je na tom nič zlé, človek si tak dokáže urobiť lepší obraz a niekomu nepoľúbenému tou danou kapelou, to môže pritiahnuť pozornosť (alebo odstrašiť, záleží na subjektívnom pohľade). Ak si kapela berie iba nejaké percento inšpirácie zo svojho vzoru a dopĺňa to vlastnou originalitou, tak je všetko v poriadku. Ale ak máte pocit, že počúvate ďalší album kapely, ktorej sa hudobníci snažia podobať (v tom lepšom prípade), alebo nejaký nie veľmi podarený revival (v tom horšom prípade), tak sa na tvári vytvorí taký silený úsmev ako tomu šedivému a bradatému starému pánovi z legendárneho meme. Neraz bolo povedané, že v hudbe už bolo vymyslené všetko (s tým by som zase tak nesúhlasil…) a vraj sa už iba recyklujú nápady. Ale vždy ak sa niekomu podarí prísť s niečím, čo je vcelku originálne a má to úspech, tak sa vyrojí kvantum nasledovníkov ako húb po daždi. V tomto článku prikladám niekoľko kapiel, ktoré sú svojou tvorbou viac ako podobné svojim vzorom a zostáva iba na vás, ku ktorej z možností z nadpisu sa prikloníte – ide o kopírku, alebo poctu? Carcass vs The County Medical Examiners Na legendárne „zdochlinárske“ (pôvodne) trio odkazujú tisícky kapiel po celom svete. Carcass škrtli tou povestnou zápalkou, ktorá zapálila goregrindový oheň. Aj keď postupne goregrindové vnútornosti zo seba striasli (a prešli k melódiami naplnenému death metalu na ktorý odkazujú tiež nemalé hordy), tak ten požiar horí stále vo veľkom a nové kapely mi vyskakujú pred očami na dennej báze (napr. z tých posledných, ktoré stoja za to, treba spomenúť Pharmacist). Ich vetva zasiahla aj Česko (resp. Československo), kde sa v nich najviac zhliadli Pahologist (aktuálne trebárs Sick Sinus Syndrome). Proste trojica Jeff Walker, Bill Steer a Ken Owen stvorila albumami Reek of Putrefaction, Symphonies of Sickness a Necroticism – Descanting the Insalubrious obrovský pomník samým sebe. Nová fasáda od albumu Heartwork zmenila dosť zásadne jeho výzor, ale základy zostali pevné a nemenné. A práve k nim sa prekopali napr. The County Medical Examiners. Určite som mohol vybrať aj napr. General Surgery, ktorí pôvodne skutočne vznikli ako Carcass revival, ale ak si pustíte hociktorý z dvoch albumov, čiže Forensic Fugues and Medicolegal Medleys, alebo Olidous Operettas, tak vám určite zasmradne miestnosť tým pravým sladkým zápachom zdochliny nafukujúcej sa na asfaltovej ceste behom horúceho augustového dňa. The County Medical Examiners vznikli najmä zásluhou Matta Widenera, teda bývalého basáka Exhumed, ktorý chcel mať nejaký projekt, ktorý by vzdával hold zvuku starých Carcass. A zostalo naozaj iba pri projekte, pretože The...

Čítaj ďalej