Tato recenze je rozšířenou a předělanou verzí původního článku z mého instagramového koutku @jeans_shelves_of_gore ze 6. prosince.
Špagetové monstrum, jenž jsi na nebesích, tohle album je pro mě grafické porno. Mé nadšení se samozřejmě netýká jenom zpracování CD na pohled, ale taktéž hudební náplň je pro mě jedním z nejlepších objevů tohoto roku. Máte rádi Brutal Death metal a sci-fi? Čtěte dále!
Švýcarsko si s metalem, především s tím brutálním, asi tak často nespojíte, ikdyž metalové legendy Hellhammer, Celtic Frost či Coroner byste z mozkových útrob vytáhnout mohli. Kakothanasy se dali dohromady v roce 2012, ale trošku je zbrzdily změny v sestavě. Za pětiletou prodlevu mezi tímto albem a předchozím EP počinem stojí fakt, že se kapela rozhodla fungovat jako trio bez sólo vokalisty, tudíž se bubeník s kytaristou učili, jak si z patřičných končin vytáhnout co nejbrutálnější gutturální projev. Instrumentální stránka věci musela také zabrat pěknou řádku hodin na naučení, což si hned ukážeme.
Za ty roky, co tento žánr existuje se rozvinul do mnoha různých podob, takže zatímco někoho při slovech Brutální Death metal jako první napadne nějaká slamovina typu Epicardiectomy či Cerebral Effusion založená z 90 % na ikonickém riffu z Liege Of Inveracity od Suffocation, zároveň sem spadají kapely z chaotičtějšího spektra, například techničtí mistři Defeated Sanity, nebo turečtí řezníci Cenotaph.
Do druhého zmiňovaného patří taktéž Kakothanasy, které s Cenotaph pojí i společný bubeník. Jak se říká, že bubeník nejvíc ovlivňuje zábavnost kapely, asi na tom něco bude, protože není náhoda, že by mě tyhle dvě bandy tak chytly náhodou. Bubnování Florenta Duployera je silně dynamické a nespoutané, což vystihuje i povahu alba Dystomorph. Skladby disponují šílenými strukturami, ale nemohu říct, že by byly jednotvárným chaosem jako v případě opěvované/nenáviděné kapely Enmity. Velmi zábavným aspektem je pro mě odvaha kapely k nahodilému kolísání temp, jehož fungování vám dobře předvedou na konci skromně pojmenované skladbě Entanglement OF a Disgruntled Dissymetrical Coprolith či v první třetině An Unfortunate Attempt To Abort the Genetically Superiors‘ Miscalculation. Kytary servírují záplavu agresivních pinch harmonics, ale dojde i na příjemné slamíky, a jejich síla je ještě znásobená vokály, které jsou vskutku správně nechutné. Ve 3. skladbě Excelsior Extrophy Hex When Expunging an Extreme Hexad se nachází moment, kdy máte možnost vokály slyšet sólo, a jejich odpornost vás dorazí. Nemohu opomenout ani práci baskytary, která se v rámci celé nahrávky nenechává zahanbit, kopíruje kytary a tím ztřeštěnost riffů ještě zvýrazňuje, ale občas si letí i po vlastní ose. Celé album je zabalené v čitelném, ale správně oldschoolovém zvuku, žádná sterilita.
Grafická i textová stránka vás zavede do různých pseudoscifi koutů, což je pro tento žánr poměrně typické. Samotná kapela s nadsázkou vystihla lyrickou stránku jako „Humorného průvodce galaxií,“ což jste nejspíše pochytili již z bizardních názvů jednotlivých zářezů. Najdeme zde dobroty typu opěvované choroby Cancrum Oris, deformace obličejů, rozpouštění těl na polívku a ohýbání časoprostoru, prostě typické scifi Death metalové bizáry. O výtvarné zpracování obalu i celkového bookletu se postaral francouzský umělec Camille Roudier a jak jsem již psala, tímto dílem se mi silně trefil do vkusu, ta kombinace černé a červené je opravdu krásná Svojí náladou mi trošku připomíná Blood Incantation.
Sečteno a podtrženo, Kakothanasy si dle mého v budoucnu jistě vybudují široké zástupy fanoušků, už jen proto, že po takových sofistikovaných brutalitách hlad jenom tak nezmizí a jim se tyto postupy daří na výbornou.
Kontakt:
