Jsme nejspíš posledním zinem, který si posvítí na Godless Truth v letošním roce, ale neviděla bych v tom problém, protože o tomto díle se bude mluvit asi ještě dlouho. Nechci tu příliš opakovat informace z ostatních recenzí (kterých jsem během roku načetla hojně, aniž by mě napadlo, že mi album přistane na bedrech také), takže úvodem jen stručně.
Pokud jste se s těmito zabijáky ještě nepotkali, tak zbystřete, jedná se totiž o smečku z Olomouce, která je aktivní již od roku 1994 a od začátku se pohybuje v Death metalových vodách, avšak z brutálnějšího a zatěžkanějšího stylu došlo k tranzici do precizního Technického Death metalu po radikálním vyhozením všech členů kytaristou Švanym a nahrazením kompletně novými tvářemi. A ještě nutno dodat, že na tento self-titled kousek se od přechůdce Arrogance of Supreme Power čekalo 18 let, tudíž očekávání byla veliká a na místě.
Kterým směrem si Godless Truth namířili vám již napoví jména hostujících muzikantů, kteří přispěli svým kytarovým umem, druhou skladbu obohatil Rafael Trujillo, který se nám v roce 2018 blýskl na albu Diluvium od technických mágů Obscura, a mimo to se hraní na kytaru věnuje i v rámci vzdělávacích institucí. Příspěvkem v osmé skladbě není nikdo jiný než Joe Haley, který to od roku 1999 táhne s Psycroptic a má hroudu dalších projektů. Musím se však přiznat, že forma, jakou pojali Godless Truth tento virtuozní typ hudby, mi je o něco sympatičtější než u dvou slavnějších zmiňovaných band, ti se totiž i přes nepopřitelnou techničnost pevně drží zapamatovatelnosti a větší stravitelnosti skladeb, žádná bezemoční kytarová honírna alá Yngwie Malmsteen či BrainDrill se nekoná.
Toto album mi dělalo společnost během roku již mnohokrát a každý poslech probíhal prakticky stejně – u každé skladby jsem prohlásila, že je tou nejlepší, a to samé se opakovalo znova a znova, dokud jsem zmateně nekoukala, že se hrací čas naplnil, který je vskutku skromných 33 minut dlouhý. S odstupem času si však místo na výsluní našla trojice Bred in Greed, The Eyechain a RIP Cage. Při poslechu Bred In Greed jsem si naprosto vážně chrochtala, že to album The Sound of Perseverance je stejně strašně dobrý. Chybička se vloudila, nevadí.
Nemá cenu zde pitvat každou skladbu zvlášť, to už stejně udělalo asi více rozvášněných recenzentů přede mnou, tak spíše vypíchnu kladné stránky. Za prvé: album je hravé po všech stránkách, pokud se bavíme o vokálech, nestřídají se tu pouze hluboké growly a Schuldinerovské ječáky, ale Adam si pěkně vyhravá s frázováním, a hlavně se nebál využít potenciálu více stop, které nejspíš nepostřehnete po prvním poslechu, ale další následné vám odkryjí, kolik se toho skutečně děje a nedají tak prostor omrzení. Za druhé: využití klavíru v RIP Cage je opravdu pohlazením pro uši a nahrávce to přidává to pestrosti palety nálad. Za třetí: příjemné bezpražcové basování, slyšitelné nejlépe ve Fortune Time či v intru Bred In Greed, které chladným kytarám nasazuje lidštější tvář a celkově nahrávce přidává na mohutnosti. A za čtvrté: kytarové riffy a sólové vyhrávky jsou prostě výborné, zároveň ale nejsou to jediné, co dává skladbám hitovou povahu, ty totiž fungují zajímavě i jako celek.
Při poslechu kotoučku Godless Truth se přesouvám kamsi do mimozemské krajiny, jenž je stejně tak ohromující i na samotném obalu (autor Marcos Miller), a povahu nahrávky vyjadřuje perfektně, že se těmi antropoidními kreaturami snad i nechám sežrat, pokud to bude stále tolik obohacující a překvapující při každém zopakování. Recenzovat toto album je pro mě velký oříšek, to přiznávám, protože sotva dopíši odstavec, už bych jako favority zase zmínila jiné skladby a ukázala na nové luxusní momenty, takže se upřímně omlouvám, že musíte číst takový paskvil.
Opravdu nemám slov, o jak vyspělé, propracované a zároveň hitové dílo se postarala kapela z našich končin, což nepochopte špatně, protože naši scénu miluji, ale zde úplně číší ten potenciál znovu obletět zeměkouli a vytřít zrak všem přihlížejícím, jako to dělají slavnější kapely tohoto ražení. Kdyby tak nebyl takový hudební přetlak… Původně jsem chtěla pindat na plastovější zvuk bicích, který nepochybně mají, ale když mě nezačaly rušit ani po opakovaných posleších, tak vlastně nemám co vytýkat. A je mi jasné, že vyznějí ještě o něco lépe, až tento skvost uvítám ve své sbírce.
Kontakt: Music | Godless Truth (bandcamp.com)
https://www.facebook.com/godlesstruthofficial
GODLESS TRUTH (@godlesstruthofficial)
