Recenze – Kakothanasy – Dystomorph (2019)
dec16

Recenze – Kakothanasy – Dystomorph (2019)

Zverejnené v dec 16, 2022

Tato recenze je rozšířenou a předělanou verzí původního článku z mého instagramového koutku @jeans_shelves_of_gore ze 6. prosince. Špagetové monstrum, jenž jsi na nebesích, tohle album je pro mě grafické porno. Mé nadšení se samozřejmě netýká jenom zpracování CD na pohled, ale taktéž hudební náplň je pro mě jedním z nejlepších objevů tohoto roku. Máte rádi Brutal Death metal a sci-fi? Čtěte dále! Švýcarsko si s metalem, především s tím brutálním, asi tak často nespojíte, ikdyž metalové legendy Hellhammer, Celtic Frost či Coroner byste z mozkových útrob vytáhnout mohli. Kakothanasy se dali dohromady v roce 2012, ale trošku je zbrzdily změny v sestavě. Za pětiletou prodlevu mezi tímto albem a předchozím EP počinem stojí fakt, že se kapela rozhodla fungovat jako trio bez sólo vokalisty, tudíž se bubeník s kytaristou učili, jak si z patřičných končin vytáhnout co nejbrutálnější gutturální projev. Instrumentální stránka věci musela také zabrat pěknou řádku hodin na naučení, což si hned ukážeme. Za ty roky, co tento žánr existuje se rozvinul do mnoha různých podob, takže zatímco někoho při slovech Brutální Death metal jako první napadne nějaká slamovina typu Epicardiectomy či Cerebral Effusion založená z 90 % na ikonickém riffu z Liege Of Inveracity od Suffocation,  zároveň sem spadají kapely z chaotičtějšího spektra, například techničtí mistři Defeated Sanity, nebo turečtí řezníci Cenotaph. Do druhého zmiňovaného patří taktéž Kakothanasy, které s Cenotaph pojí i společný bubeník. Jak se říká, že bubeník nejvíc ovlivňuje zábavnost kapely, asi na tom něco bude, protože není náhoda, že by mě tyhle dvě bandy tak chytly náhodou. Bubnování Florenta Duployera je silně dynamické a nespoutané, což vystihuje i povahu alba Dystomorph. Skladby disponují šílenými strukturami, ale nemohu říct, že by byly jednotvárným chaosem jako v případě opěvované/nenáviděné kapely Enmity. Velmi zábavným aspektem je pro mě odvaha kapely k nahodilému kolísání temp, jehož fungování vám dobře předvedou na konci skromně pojmenované skladbě Entanglement OF a Disgruntled Dissymetrical Coprolith  či v první třetině An Unfortunate Attempt To Abort the Genetically Superiors‘ Miscalculation. Kytary servírují záplavu agresivních pinch harmonics, ale dojde i na příjemné slamíky, a jejich síla je ještě znásobená vokály, které jsou vskutku správně nechutné. Ve 3. skladbě Excelsior Extrophy Hex When Expunging an Extreme Hexad se nachází moment, kdy máte možnost vokály slyšet sólo, a jejich odpornost vás dorazí. Nemohu opomenout ani práci baskytary, která se v rámci celé nahrávky nenechává zahanbit, kopíruje kytary a tím ztřeštěnost riffů ještě zvýrazňuje, ale občas si letí i po vlastní ose. Celé album je zabalené v čitelném, ale správně oldschoolovém zvuku, žádná sterilita. Grafická i textová stránka vás zavede do různých pseudoscifi koutů, což je pro tento žánr poměrně typické. Samotná kapela s nadsázkou vystihla...

Čítaj ďalej
Recenzia – Marturos – Thy Will Be Done – 2022
dec15

Recenzia – Marturos – Thy Will Be Done – 2022

Zverejnené v dec 15, 2022

Keď som rozbalil zásielku na recenziu, očakával som podľa obalu nejakú black metalovú nahrávku. Po krátkom pohľade na logo kapely začalo byť jasné, že ma čaká power/heavy metalová jazda. Kapela Marturos mnohých zaujala svojím debutom Nameless z roku 2019, ktorý som síce počul len zbežne, ale aj tak pohľad na novinku potešil a s chuťou som sa pustil do počúvania. Heavy prípadne power metal je dnes často prekvapivo problematický žáner. Dôvody bývajú rôzne: spev, ktorý ťahá za uši alebo po pár minútach lezie na nervy, kapela totálne zaspala niekde v 80. rokoch minulého storočia, pod pseudo-symfonickými prvkami metal úplne zaniká, alebo je to úplná nuda a nebodaj trápnosť. A často je to kombinácia viacerých z týchto možností. Čo z toho je aktuálne v prípade Marturos? S pokojným svedomím môžem povedať, že ani jedno. Spev je výborný, inštrumentálna zložka nápaditá a obsah symfonických prvkov nula. Thy Will Be Done je čosi cez trištvrte hodiny trvajúca nádielka melodického metalu, s thrashmetalovo nabrúsenými gitarami a krásnym spevom. Hneď prvá Idea Arachno začína zostra a veľa napovie o smerovaní celého albumu. Štedrá nádielka ostrých gitár vo forme riffov aj sól, neprvoplánové melodické motívy a hlavne pocit vnútorného napätia. Tešíte sa, čo sa bude diať, kedy vybuchne refrén, ako sa skladba vyvinie. Druhá Art To Be Happy na začiatku predvedie bleskurýchle power metalové sólo a aj napriek menej výraznému refrénu funguje veľmi dobre. Najhitovejšie ambície má tretia The Path s extrémne chytľavým motívom a piata Liberation of Soul, ktorá mi pripomína najlepšie momenty fínskych Battle Beast. Marturos vedia aj spomaliť, mohutná Final Judgement prechádza až do heavy doomu a ukazuje, aká je Maggee kvalitná speváčka. Ťahať tóny pri takýchto tempách nie je sranda. Na albume Thy Will Be Done nie je zbytočná skladba, všetky obsahujú silné a zaujímavé momenty, ťažko by som vyberal najobľúbenejšiu. Najmenej výrazné boli pre mňa posledné dve We’re Humans, Kings of the World a Smell of Sulfur, ale ani tie sú slabé, len im treba venovať viac času. Marturos sú výborní hudobníci a zároveň aj šikovní skladatelia. Členité a pestré skladby, veľké množstvo riffov a gitarových sól, kvalitná rytmická sekcia, celkovo nie je o čom pochybovať. Samostatnou kapitolou je spev: Maggee je perfektná speváčka s úctyhodným rozsahom aj technikou. Kapelu Battle Beast som nespomenul náhodou, práve Noora Louhimo niečo podobné ako Maggee dokáže, akurát Marturos nie sú nuclear-blastovský cirkus, čo napriek kvalitám spomínaní Fíni žiaľ často sú. Texty, zaoberajúce sa rôznymi neduhmi súčasného sveta, sú na úrovni a držia vysoký štandard celej nahrávky. Nahrávalo sa v zostave Maggee (spev), Matúš Minich (bicie), Roman Kevický (gitary), Marián Švec (basgitara) a Maroš Malíček (gitary) pod vedením Ľubomíra Mazáka. Výsledkom je veľmi pekný...

Čítaj ďalej
Hypnos | Doomas | Dehydrated v Novom meste nad Váhom už tento piatok!
dec13

Hypnos | Doomas | Dehydrated v Novom meste nad Váhom už tento piatok!

Zverejnené v dec 13, 2022

Už tento piatok sa v Novom meste nad Váhom v klube Za Rampami uskutoční koncert troch kapiel. Jednoznačným headlinerom je česká death metalová kapela Hypnos, ktorá zároveň ohlásila svoj posledný koncert s bubeníkom Pegasom. Ich si ich teda chcete pozrieť v tejto zostave, určite neváhajte a vyrazte do Nového mesta nad Váhom. Ako ďalšia kapela vystúpi Doomas, death doom metal zo Slovenska. Ich nový album sa už mastruje a bude vydaný po Novom roku, takže sa môžete tešiť aj na nejaké tie novinky v tvorbe. Zároveň odohrá Doomas v tento deň svoj jediný koncert na Slovensku. Na pódiu sa pri tejto príležitosti stretnú až traja gitaristi – Kalmi, Wigo a Braňo to rozpália na plné pecky.Poslednou účinkujúcou kapelou je Dehydrated, old school death metal, známy snáď každému, kto trochu zabŕdol do slovenského undergroundu. Program: 18:45 otvorenie KLUB ZA RAMPAMI 19:30-20:15 Dehydrated 20:40-21:30 Doomas 22:00-23:00 Hypnos Hypnos https://www.facebook.com/HypnosCZ Najnovší videoklip: Doomas https://www.facebook.com/DoomasOfficial Dehydrated https://www.facebook.com/dehydratedsk Dátum: 16.12.2022 Miesto: Klub za Rampami, Nové Mesto nad Váhom Vstup: 10 € FB udalosť:...

Čítaj ďalej
Kopírka alebo pocta?
dec11

Kopírka alebo pocta?

Zverejnené v dec 11, 2022

Veľakrát, keď píšem (resp. píšeme) recenzie, tak sa snažím nejakú kapelu, alebo nahrávku pripodobniť k nejakému inému hudobnému spolku, ktorý na mňa z toho konkrétneho disku dýcha. Nie je na tom nič zlé, človek si tak dokáže urobiť lepší obraz a niekomu nepoľúbenému tou danou kapelou, to môže pritiahnuť pozornosť (alebo odstrašiť, záleží na subjektívnom pohľade). Ak si kapela berie iba nejaké percento inšpirácie zo svojho vzoru a dopĺňa to vlastnou originalitou, tak je všetko v poriadku. Ale ak máte pocit, že počúvate ďalší album kapely, ktorej sa hudobníci snažia podobať (v tom lepšom prípade), alebo nejaký nie veľmi podarený revival (v tom horšom prípade), tak sa na tvári vytvorí taký silený úsmev ako tomu šedivému a bradatému starému pánovi z legendárneho meme. Neraz bolo povedané, že v hudbe už bolo vymyslené všetko (s tým by som zase tak nesúhlasil…) a vraj sa už iba recyklujú nápady. Ale vždy ak sa niekomu podarí prísť s niečím, čo je vcelku originálne a má to úspech, tak sa vyrojí kvantum nasledovníkov ako húb po daždi. V tomto článku prikladám niekoľko kapiel, ktoré sú svojou tvorbou viac ako podobné svojim vzorom a zostáva iba na vás, ku ktorej z možností z nadpisu sa prikloníte – ide o kopírku, alebo poctu? Carcass vs The County Medical Examiners Na legendárne „zdochlinárske“ (pôvodne) trio odkazujú tisícky kapiel po celom svete. Carcass škrtli tou povestnou zápalkou, ktorá zapálila goregrindový oheň. Aj keď postupne goregrindové vnútornosti zo seba striasli (a prešli k melódiami naplnenému death metalu na ktorý odkazujú tiež nemalé hordy), tak ten požiar horí stále vo veľkom a nové kapely mi vyskakujú pred očami na dennej báze (napr. z tých posledných, ktoré stoja za to, treba spomenúť Pharmacist). Ich vetva zasiahla aj Česko (resp. Československo), kde sa v nich najviac zhliadli Pahologist (aktuálne trebárs Sick Sinus Syndrome). Proste trojica Jeff Walker, Bill Steer a Ken Owen stvorila albumami Reek of Putrefaction, Symphonies of Sickness a Necroticism – Descanting the Insalubrious obrovský pomník samým sebe. Nová fasáda od albumu Heartwork zmenila dosť zásadne jeho výzor, ale základy zostali pevné a nemenné. A práve k nim sa prekopali napr. The County Medical Examiners. Určite som mohol vybrať aj napr. General Surgery, ktorí pôvodne skutočne vznikli ako Carcass revival, ale ak si pustíte hociktorý z dvoch albumov, čiže Forensic Fugues and Medicolegal Medleys, alebo Olidous Operettas, tak vám určite zasmradne miestnosť tým pravým sladkým zápachom zdochliny nafukujúcej sa na asfaltovej ceste behom horúceho augustového dňa. The County Medical Examiners vznikli najmä zásluhou Matta Widenera, teda bývalého basáka Exhumed, ktorý chcel mať nejaký projekt, ktorý by vzdával hold zvuku starých Carcass. A zostalo naozaj iba pri projekte, pretože The...

Čítaj ďalej
Recenze – Neurotic Machinery – A Loathsome Aberration (2022)
dec10

Recenze – Neurotic Machinery – A Loathsome Aberration (2022)

Zverejnené v dec 10, 2022

Myslím, že z této recenze nebudou mít naši tachovští Neurotici přílišnou radost, ale nepředbíhejme. Poprvé jsem se s Neurotic Machinery setkala více, když jsme hráli na společném koncertě v Praze a pamatuji si, že si mě naživo celkově získali, dokonce i přes absenci baskytaristy a jeho nahrazením playbackem. Kapela prostě po všech stránkách působí profesionálně a není se čemu divit – formace funguje od roku 2006 a má na kontě 6 alb a jedno EP. I na již zmíněném koncertě jsem si říkala, že ačkoli se nejedná o můj vyloženě preferenční styl, znějí přinejmenším fresh, mají svůj výraz a koupí předchozího CD Nocturnal Misery jsem je s radostí podpořila. Dalo se tedy čekat, že napsaní recenze na jejich nový počin neodmítnu. A Loathsome Aberration nám naservíruje porci muziky o 35 minutách s osmi skladbami, které na vás vysolí bez jakéhokoli intra, jde tzv. rovnou na věc. Samotná žánrová tvář Neurotic Machinery je minimálně pro mě těžká k zaškatulkování (ačkoli se kluci samotní označují za Technický Death), už jen z důvodu, že moderněji vyznívajícím kapelám se příliš nevěnuji a mezi ně NM bezesporu patří. Myslím si, že minimálně v našich končinách znějí poměrně jedinečně, z jejich hudby trošku cítím vibe Thy Art Is Murder nebo Gojiry, avšak v méně zuřivé podobě. Dalším klíčovým aspektem jejich tvorby je silná chuť k progresi a celkovému posunu kupředu, už jen když se podíváte na přebaly všech alb, uvidíte, že každý je prakticky z jiného soudku a některé mají až jakýsi punc intelektuálnosti. To stejné můžeme říct i o srozumitelné textové náplni zabývající se duševními neduhy, rozpadem ega a hledáním sama sebe, alespoň tak jsem to pochopila. Booklet k dispozici nemám, jinak bych provedla důkladnější pitvu. Touhu posouvat se a vylézt z komfortní zóny uzříte hned, jakmile se vám A Loathsome Aberration dostane do spárů, o hlavní přebal se postaral slavný italský malíř Paolo Girardi, jenž je známý svým detailním rukopisem, na jeho díla jste mohli narazit např. u kapel Blasphemophagher, Bell Witch či u českých Brutally Deceased. Evolucí prošlo i logo samotné, jehož autorem je belgický umělec Christophe Szpajdel, který stvořil logo pro Borknagar, Emperor a nespočet dalších band. Dílo tedy celkově vypadá na úrovni, a to samé platí i pro hudební náplň. Zvláštností je pro mě vydání u labelu Bizarre Leprous Production, které za normálních okolností vydává samé gore prasečiny a Neurotic Machinery je mezi nimi něco jako Sněhurka mezi sedmi trpaslíky s hnědým obsahem v kalhotách. S povedenou úvodní Aberration dostanete představu, v jakých náladách se ponese zbytek desky. Kapela hojně využívá sekanou rytmiku, hluboké breakdownové údery a ty střídá s melancholičtějšími vyhrávkami. Zároveň si hodně hrají s drobnými detaily, které...

Čítaj ďalej