Co nám to sem spadlo za výkvět? Snad ne obrovský banán pomazaný neidentifikovatelným hnědým lubrikantem, aby nám všem rozprášil zasmrádlé vchody do chaloupek? Tito pražští blázni o sobě dali poprvé více vědět v roce 2016 s (E)píčkem The Wrath of Grandpa Joseph. Já se s nimi však v rámci této recenze potkávám poprvé, tudíž jsem byla velmi zvědavá, co na mě kluci vybalí.
A skutečně, vytasili se s 12 Banánky v čokoládě, které mimochodem doprovodil i velice vkusný a střízlivý klip, který nám o kapele prozradí mnoho (link pod článkem). Kdo se s nimi též ještě nesetkal, toho pravděpodobně praští do nosu exhibicionistická image jednotlivých členů, odvaha šokovat a tvořit co největší bizár. Samotný koncept kapely vás zavede do roku 1982 na Slovensko, kdy dědovi Jozefovi dorazil obrovský balík s malou holčičkou, Bambulkou z Bambulkova. Dědo Jozef se ujme výchovy oné Bambulky, které k němu záhy získá pochybně blízký vztah, a tak dochází k nekorektním a zde radši nekomentovatelným událostem, však si to sami radši pusťte.
Hudebně se Bambulkyne Dobrodružstvá označují za Gore rock’n’roll grind, což je vystihující, na albu zaslechnete mnoho riffů, které vás myslí zavedou pravděpodobně k Venom či Motorhead, tvrdě metalové kytarové hraní zde prakticky nenajdete. Odlehčeným přístupem mi připomínají další gore taneční bandu Ejakulující Kokos či spolky alá Rompeprop či Gutalax, které mimochodem uvádí jako svoji inspiraci.
Celé album je prošpikované různými krátkými dialogy a zpívánkami s Bambulkou, prostě svět plný sluníčka. Za zmínku stojí i názvy skladeb – Pomsta Obří Čokodíry, Krtek Bez Kalhotek v Respirátoru či Potratová Pomazánka, ta samotná mi přijde asi jako nejsilnější kus. Nemůžu říct, že by celé album jelo jako kolovrátek, zatímco 12 Banánků v čokoládě je spíš klidnější položkou a dá vám prostor se kochat krásnými těly protagonistů v klipu, v kousku Krtek Bez Kalhotek v Respirátoru vás pro změnu probudí splašená saxofonová vsuvka. Už je otázkou, jak se postavíte ke dvacetiminutovému vtípku Dick in O, postaveném na jednom motivu, na mě působí jako úspěšná zacpávačka B strany na kazetě. Mimochodem, je dostupné i počtem limitované kazetové vydání zabalené v papírové chaloupce, což by mohlo sběratele skvostů zaujmout.
Když se ještě vrátím k výše zmíněným Rompeprop či Gutalax, v porovnání s nimi a tvorbou těchto zelenáčů přicházím k jádru problému. Jedna věc je vtipná prezentace a nadsázka, ale pouze na tom se stavět nedá. Zatímco Gutalax vyzve k tanci a běsnění svojí řízností, jakási jiskra či moment, který vás chytne za koule, tomuto albu prostě chybí a ačkoli jsem fanoušek kdejakých bizardností, Chaloupka Děda Josefa si mě příliš nezískala ani po více posleších. Nenacházím nic, co by mě více nutilo okouknout i ostatní položky z jejich repertoáru. Na druhou stranu oceňuji, že se toho kluci prostě nebojí, našli si svoji show, dělají bordel, šokují, a nebáli se zainvestovat do originálního vydání alba. Myslím si, že si je více užijete ve světlech reflektorů než doma na gauči s čajíčkem v ruce. Klukům přeji hodně štěstí a ať je to nadále baví!
Kontakt:
Bambulkyne dobrodružstvá | Prague | Facebook
Bambulkyne Dobrodružstvá (bandcamp.com)
