Musím se přiznat, že ačkoli o existenci těchto bezpáteřních mistrů vím dlouho a o českou grindovou scénu se zajímám s velkou radostí, Spineless Fuckers mě nějakým zvláštním způsobem obcházeli.
Měla jsem je zafixované jako tu srandokapelu s prasoštěňátkama na obalu desky a s peckou Kokakola Kamion, takže si dovedete představit, že nejnovější počin Tales Of Extraordinary Madness mi pěkně vytřel zrak.
Další překvapení – jak se sakra v sestavě Spineless Fuckers ocitl švédský kytarista Thomas Ahlgren? Jeho um mi byl známý z výborné Brutal Death metalové smečky Deranged, ale jeho přítomnost zde by mě opravdu nenapadla. Každopádně, zanechme mého lelkování a jdeme se na album podívat blíže.
Tales Of Extraordinary Madness (není to narážka na Bukowskiho?) vám poskytne 25:25 minut velmi diverzního a barevného materiálu. Pokud nemáte přílišnou chuť na tupatupa kapely, pokračujte ve čtení, zde se totiž jedná o pěkný mix Grindu a Death Metalu, tudíž žádné blastovačky či tančírny v jednom kuse (což není samozřejmě vždy problém). Dalším výrazným aspektem je bez pochyb užívání velikého množství samplů, nejen jako intra/outra, ale jsou jemně napasované i do mozaiky skladeb. Nejčastěji se jedná o různé křiky, brek, halekání či lamentování, což odpovídá tematickému i grafickému obsahu, posledních 20 sekund alba vás přesune někam do Bohnických léčeben, kdyby byly skryté pod povrchem zemským a v pekelném žáru. Úplně ta stejná samplová pasáž album i otvírá.
Když už jsme u toho halekání, přesuňme se k vokálům, ty totiž obstarává Reef, známý z kapely Mincing Fury and Guttural Clamour of Queer Decay, a nutno zmínit, že taktéž tvoří na albu velikou dynamiku. Tolik různých poloh, ve kterých se pohybuje byste ani nespočítali, předvádí jak kvalitní sytý growling, tak i pig squealy či srozumitelnější výkřiky a ano, je tu textová náplň. Ta je napsaná především v angličtině, avšak ve skladbě Homobicycle jsem zaslechla skandované ,,homo – kolo,“ asi jediné zaznamenatelné české slovíčko.
Pokud jde o kytarovou složku, ta si dosti lebedí v Death metalových vodách (např. skladba If They are not Lost, they are Lost Forever s hezkou melodickou vyhrávkou). Velmi se mi zamlouvají i houpavé momenty a že jich tu je (Human Beast, Caterpillar in Toast), ty vás musí naživo donutit třepat palicí a rozhýbat vaše dinosauří hřbety. Vzhledem k tomu, že si v těchto dnech hodně pochutnávám na Brutal Death metalu, radost mi dělají i časté breakdowny/lehce slamové pasáže (Goodness by the Way, druhá polovina Homobicycle, Jack the Thief).
Rytmické sekci taktéž nemám co vytknout, bicí nesypou v jednom kuse, ale když už, tak to stojí za to, jinak jsou poměrně variabilní a mají pěkný zvuk, stejně jako nahrávka celkově. Přestože nahrávání v Davosu trvalo 3 dny, zvuk nepůsobí nijak odflákle a i při autobusovém poslechu zůstával pěkně masivní. Velikou radost mi udělala i hlasitá a výrazná basa – nic mě nenaštve víc než ta alba, kde se basa ukáže cca na 5 sekund. Nejvíce vyniká ve skladbě Caterpillar in Toast či Military Leave, ale je v podstatě všudypřítomná po celou dobu alba, ale neruší, za což dávám velký palec nahoru. Samotné CD vyšlo u thajského labelu Brute! Productions, na kterém najdete spoustu extrémních pochutin především z Filipín či Indonésie, tudíž jde o zajímavou spolupráci.
Autorem minimalistického, ale efektivního obalu je samotná kapela, prý se jedná o fotku jejich bubeníka po vojenském cvičení, která nabyla tuto podobu po předání jejich dvornímu grafikovi Zubovi. Sama mám raději spíše nahuštěné Seagravovské obaly s mnoha malými detaily, do kterých se dá zírat hodiny, ale tento nápad jakožto solidní DIY cením.
Co více dodat? Spineless Fuckers mě tímto počinem rozhodně přesvědčili a s omrknutím zbytku diskografie nebudu otálet. Tímto mi přibyla další oblíbená deska do repertoáru z našich hudebně divokých končin, jsem nadšená. Neváhejte a dejte tomu poslech, 25 minut vás do ústavu nedostane. Možná…
Kontakt:
Tales of Extraordinary Madness | SPINELESS FUCKERS (bandcamp.com)
