Rozhovor – František Štorm (Master´s Hammer, Mortal Kabinet…): „Pro mě to začne být zajímavé, až když se pravidla poruší…“

Vždy som tak trochu nervózny, keď začnem vymýšľať otázky do rozhovoru s nejakým hudobníkom, ktorého tvorbu sledujem od mojich teľacích rokov. Nebude moja snaha zbytočná? Prídu odpovede? Veľakrát sa stalo, že z plánovaných rozhovorov nebolo nič. Nebudem z toho ale robiť tragédiu. Našťastie toto nebol ten prípad a trvalo iba pár dní, kým sme tieto nasledujúce riadky dali dokopy. Stačilo môjho naťahovania úvodu, predávam slovo Františkovi Štormovi!

Zdravím Mr. Štorm! Master´s Hammer sú aktuálne uložení k spánku. Avšak nedávno som niekde zachytil správu o nejakom chystanom novom projekte, ktorého album by mal vyjsť ešte tohto roku. O čo ide a kedy sa na ten konkrétny album môžeme tešiť?

V tuto chvíli je deska ve výrobě. Letošní album vydávám jako Airbrusher, volné pokračování toho, co mě bavilo už v 90. letech a sice spojení elektroniky a kytar. Deska obsahuje 11 písní poskládaných za poslední 3 roky (jedenáctka je andělské číslo). Jmenuje se „Dirndl To Go“, podle jedné z písní. Popisuje různé stavy umělce při tvorbě, je to groteska s prvky kýče a končí docela vážným zamyšlením…

Musím sa priznať, že nie som zrovna fanúšik black metalu. Kapely z tohto ranku, ktoré mám rád, by sa dali spočítať na prstoch jednej ruky. Možno preto mi je vaša tvorba, či už Master´s Hammer, alebo Mortal Kabinet celkom pochuti, pretože ste sa zrejme necítili žánrovo nejako zviazaní (aspoň teda takto to nejako vidím ja). Zdali sa vám už v minulosti mantinely black metalu príliš úzke na to, aby ste vyjadrili všetko to, čo chcete umelecky odovzdať svetu?

Každý umí odhadnout hranice žánrů, vnímáme, co je typické a co ne. Pro mě to začne být zajímavé až když se pravidla poruší, což se mi děje pořád. S oblibou říkávám, že je to tím, že neznám noty, nejsem povinen se ničím vázat. Když na analogovém syntezátoru „nakroutím“ nějaký neslýchaný zvuk a efektovaná kytara nezní jako kytara, k tomu přimíchám rytmiku ze sekvenceru, mám pocit že se bavím a v tu chvíli je mi jedno jestli to patří do nějakého žánru nebo ne. Hraju si jako dítě a experimentuji a spoléhám na to, že to bude bavit i posluchače.

Tu by som ešte trochu nadviazal. Nikdy by mi nenapadlo, že sa postupom času stane u mňa to, čo u viacerých ľudí. Možno to kedysi bolo takým tým hlúpym pohľadom na hudbu, že čo nemá požadovanú tvrdosť, to sa mi proste nepáči. Dnes som podstatne viac otvorený a dokážem oceniť aj elektronickú hudbu, pop, hocičo. Bolo to tak aj vo vašom prípade? Alebo inklinovanie k hudbe z úplne iných súdkov bolo vašou súčasťou odjakživa? Dokážu vás stále inšpirovať aj kapely, na ktorých ste vyrastal?

Když se zamyslím nad tím, které kapely mě inspirují, je to hodně pestrá směs, poslouchám veškerou hudbu, ale na spotify jsem si zakázal automatickou nabídku „podobných“ kapel, vždycky si nějakou najdu, projedu celou diskografii, přečtu si jejich bio, zajímají mě osudy tvůrců, ta hudba mě pak víc zasáhne. Momentálně střídám The National, Gus Gus a Vök, Gang of Four, Helmet, Rush, což je návrat k trochu tvrdšímu zvuku, a právě díky odstupu můžu tyhle věci vidět jinak. Při malování mám ale nejradši minimalisty jako je Terry Riley nebo skvělé čisté experimentátory Supersilent – jak název napovídá, oni jsou výborní v práci s tichem, vyšli z jazzu, ale ten tam už naštěstí není moc slyšet, zrovna oni jsou myslím pěkný příklad porušování hranic žánrů.

Trochu z opačnej strany. Je pochopiteľné, že ak je ten ktorý hudobník na scéne roky a prinesie niečo nové, alebo zaujímavé, tak je proste inšpiráciou pre nasledovníkov. Teraz napríklad čítam biografiu Rotting Christ a Sakis s Themisom tam priznávajú, že Master´s Hammer boli pre nich inšpiráciou ako zakombinovať klávesové party do ich hudby. Tu na Slovensku funguje už nejaký ten rok kapela Malokarpatan, ktorá citeľne čerpá práve v tejto studni. Poznáte túto kapelu? Ak áno, čo na nich hovoríte? Viete ešte o nejakých kapelách, ktoré ste nejako takto výrazne behom rokov ovplyvnili?

Když jsme jezdili na koncerty, cestou mi kolegové dávali poslouchat metalové kapely které jsem neznal, na světě je teď spousta dobré hudby kombinující syntetické zvuky, z tohoto okruhu mám nejradši Ulver. Na oplátku jsem vždy požádal řidiče o Connana Mockasina nebo Pet Shop Boys a tak nám cesta vesele ubíhla. Každopádně MH nebyli první ve využití kláves pro extrémní hudbu, vzpomínám si, že jsme kdysi poslouchali třeba Nocturnus. Zajímavé je, že syntezátor byl na světě mnohem dřív než zkreslená kytara: Leon Teremin si jej patentoval už v r. 1928.

Čo sa týka vašej hudobnej tvorby, tak je pre mňa o nejaký ten stupienok vyššie ako samotná hudba, vaša lyrická stránka. Všetky tie slovné hračky, vtípky, nadhľad, ale aj zjavná inšpirácia literatúrou. Taký H.P. Lovecraft by si asi veľakrát podupával do rytmu skladieb práve ním inšpirovaných. Je práve tento podivný pán z Providence vašim obľúbeným autorom?

HPL inspiroval tisíce tvůrců filmů, obrazů i hudby, kdo by ho neměl rád? Je pravda, že jsem asi lepší textař než interpret, no, to se stává. Snažím se zvukem vyjádřit atmosféru v rámci možností, jsem smířen se všemi nedokonalostmi které to přináší.

Odbočím k dvom projektom, ktoré ma celkom zaujímajú. Už vyššie tu padlo meno Mortal Cabinet. Ako vznikol tento projekt? Kto koho oslovil? Bola to len jednorázová spolupráca, alebo bude mať aj pokračovanie?

Mortal Cabinet byl jednorázový projekt s plánem vydat jediné úspěšné album a odehrát deset koncertů, to přesně se stalo, a pak jsme se zas vrátili každý ke své práci. Projekt vymyslel Samir Hauser, všechno marketingově vedl, on dělá v reklamce a rozumí tomu; pozval Řezníka a další zajímavé muzikanty. Hodně jsme se bavili a myslím, že publikum taky. I když jsem napsal hudbu víceméně sám, použil jsem k tomu energii lidí okolo mě, jejich názory, gesta, všechno to tam je. Rád vzpomínám na spolupráci s Martym, ale i Edgarem Schwarzem a bubeníkem Benem Danielsem, producentem Johnem Fryerem a dalšími divnými, praštěnými a originálními lidmi.

V roku 2007 ste nahral album projektu Airbrusher. Je to taký príjemný miš-maš s citeľnou dávkou elektroniky. Možno takí fanúšikovia XIII. století by sa tam celkom našli. A vlastne totožná otázka, neplánoval ste pod týmto menom pokračovať? Niekde v kuloároch som zachytil aj možnú reedíciu tohto albumu. Je to ešte v riešení, ale to už padlo?

Airbrusher pokračuje po 14 letech (teda to to letí). To první demo vlastně nebylo určeno k vydání, i když tam jsou asi 2 písně docela dobré… Na reedice je ještě čas, já jsem si uvědomil, že v rámci Airbrushera mám největší volnost pohybu napříč žánry, můžu si dovolit být trapný i nesnesitelný a bez nároku na úspěch zcela svobodný.

Nie je žiadny tajomstvom, že ste známy aj ako výtvarník. Okrem prác pre Master´s Hammer a pre zopár ďalších kapiel, ste vydal aj niekoľko vlastných kníh a vaše diela zdobia napr. aj zbierku básní Huby z Yuggothu vyššie spomínaného H.P. Lovecrafta. Ja som si ale koncom minulého roka zaobstaral vydanie Draculu od Brama Stokera s vašimi ilustráciami. Cez ruky mi prešlo mnoho vydaní tohto kultového románu a musím povedať, že práve vaše ilustrácie plne korešpondujú s príbehom. Kĺbia v sebe viktoriánsku náladu s dávkou vášho charakteristického, čiernym humorom zafarbeného, rukopisu. Pracujete opäť aj teraz na niečom v tomto duchu?

Ty ilustrace k HPL i Draculovi jsou samozřejmě líbivé, hodně jsem si nechal záležet, nakladatelství i čtenáři jsou rádi, ale ten žánr je celý vlastně legrační. Vloni jsem ilustroval Deník mého oblíbeného Henryho Davida Thoreaua, kterého stavím ve své knihovně mnohem výše než všechny horory. Pak jsem ilustroval Suzanne Renaud a vlastní knihu o Stavitelích.

Čítal som s vami veľa rozhovorov a tu a tam padne téma na vaše cestovateľstvo. Predsa len India určite pôsobí ako exotická destinácia. Beriete tieto cesty iba ako nejakú formu oddychu a vyventilovania, alebo je to pre vás aj zdroj inšpirácie? Nepremýšľal ste niekedy nad spísaním nejakého cestopisu?

Píšu knihu o Indii, jezdím tam už skoro 20 let, mám spoustu materiálu a letos to bude něco vážného. Cestopis to nebude, nemám rád fakta, kniha se opírá o vnitřní svět diváka.

Tak a sme na konci. Ja ďakujem za rozhovor. Chceli by ste ešte niečo dodať na záver?

Hodně zdraví!

Avatar photo

Autor: Mrkva

Zdieľaj